Peruc
Zemědělská obec, historicky doložená od roku 1170 v roce 1898 povýšena na městečko. Původní gotický hrad byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek, barokně přestavěný v letech 1760-70, s plastikami zejména od I. F. Platzera. Proti zámku je barokní kostel sv. Petra a Pavla, postavený v letech 1724-25 P. P. Columbanim na místě gotické svatyně ze 14. století. V průčelí sochy sv. Václava a sv. Jan Nepomuckého od K. Platzera z roku 1857. Radnice se sgrafity z roku 1883 a několik starobylých domů pod náměstím, kde je i novogotická Boženina studánka (pověst o knížeti Oldřichovi, vládl 1012-34 a jeho ženě Boženě). Odtud sestup k pamětnému stromu, ohněm poničenému Oldřichovu dubu (dub zimní, obvod kmene 750 cm, výška 30 m, stáří odhadováno na 1000 let). Roku 1858 byl v dolní části Peruce postaven jeden z prvních velkých cukrovarů u nás (zanikl r. 1911). V jižním křídle zámku se nachází Pamětní síň Emila Filly (1882-1953) a v bývalé sýpce z konce 18. století Muzeum české vesnice (zemědělské stroje, nástroje a nářadí z domácností a živností). Na náměstí Emila Filly Galerie U Kozorožce (výtvarná díla obměňovaná čtyřikrát za sezonu) a v přilehlé Jiráskově ulici Galerie amatérské fotografiu u Plazíka (též čtyři výstavy za sezonu).
Perucký cukrovar
Byl postaven za poslední perucké šlechty Thunů-Hohensteinů. Hlavní podíl na jeho postavení měl správce panství Anton Emanuel Ritter von Komers (1814-1893). Významný národohospodář se narodil 13.6.1814 v Humpolci ve staré měšťanské a živnostenské rodině obchodníka Matěje Komerse. Po ukončení gymnázia vstoupil do zemědělské praxe ve svém rodném kraji a od roku1832 působil jako hospodářský asistent na velkostatcích hr.Thun-Hohensteina v Dečíně. Studia na hospodářské škole v Hohenheimě u Stuttgartu (1836-38), včetně podpory pro cestování o svátcích a prázdninách mu již platil hrabě Thun. Na základě výborné zkušenosti mu r.1839 svěřil samostatné vedení dvora Slavětín u Loun na peruckém panství. Současně zastával místo osobního tajemníka Františka hraběte Thun-Hohensteina. A.Komers našel v mladém hraběti Františku Thunovi příznivce a později i přítele, který mu dal volnost, podporu a důvěru a byl mu vždy mocnou záštitou. Od 1840 byl Komers na peruckém panství ředitelem. Zde došlo díky zaváděným reformám ke zvýšení úrodnosti půdy a stoupla i produkce v zemědělské výrobě nejen na panství, ale i v celém okolí. V letech 1842-43 se Komers zvláště osvědčil neboť šlo o rok veliké neúrody a bídy. Navrhl tehdy vrchnosti aby se konaly různé mimořádné práce. Zabezpečil tak lidem výdělek od podzimu až do nových žní.
Komers jako společník hraběte Chotka při budování cukrovaru ve Veltrusích se delší dobu zabýval myšlenkou zbudování cukrovaru i na thunovských panstvích. O záměru informoval Komers hraběte r.1852 a ten zvolil Peruc, kde byl r.1858 cukrovar slavnostně otevřen. Jeden z největších cukrovarů té doby v Čechách. Po postavení Pražsko – duchcovské železnice v 70. letech 19. století bylo přistoupeno k vybudování vlečky z nádraží do cukrovaru. Provoz na této unikátní železnici – volospřežce zvané Šlepka, byl zahájen v roce 1879. Její délka byla 2 km, rozchod kolejí 600 mm. Od nádraží dolů k cukrovaru jezdily vozíky náročným terénem samospádem, nahoru je tahala volská spřežení. Ta byla ustájena v současné provozovně Keramiky Říha.
Cukrovar do konce 19. století velmi prosperoval a mohl po menši rekonstrukci a připojení na trať Louny - Libochovice i dále a zdárněji pracovat. Hrabě Thun rekonstrukci pro slabé své finance nepodnikl a cukrovar díky nečilé centrále panství v Praze a zaostalému řízení peruckého panství nadobro v roce 1911 výrobu zastavil. I volospřežka jela naposled v roce 1910. Některé objekty cukrovaru byly využívány jako byty pro pracovníky na peruckém panství, ostatní postupně bourány. Poslední bývalé byty byly zbourány při výstavbě koupaliště na začátku 60. let 20. století.
Ředitelská vila ve stráni nad cukrovarem byla do 70. let využita jako hájovna. Lesní správa ji však koncem 70. let zbourala. Budova ředitelství cukrovaru byla využita jako výletní restaurace s terasami, na kterých byl oblíbený kuželník. Od 50. let 20. stol. byla využívána pouze jako byty. K rekonstrukci budovy a obnově restaurace přistoupil MNV Peruc v 80. letech. V téže době byl v prostoru bývalého cukrovaru vybudován dětský letní tábor, nyní provozován jako kemp.
(Pro HOTEL Oldřichův Dub sestavil Mirek Plazík Blažek, www.iperuc.cz – 2008)
